Červená a samozřejmosti

4. března 2015 v 20:36 | Bluee |  Jen tak...

Jo...

Mám červený vlasy (pokud nepatříte mezi skupinu lidí, co si myslí, že jsou bílý a zlatý (já vám ten názor neberu)). A ještě než se dostanu k tomu, proč jsem si je nabarvil (spoiler: to se nedozvíte), nebo k dvojnásobné pointě (haha, spíš dvojnásobný cliché), chtěl bych jen říct, že nevidím žádný důvod k vedení konverzací typu:

ČLOVĚK:
JÁ: Ano?
ČLOVĚK: Máš červený vlasy…
JÁ: Jo.
ČLOVĚK:
JÁ:
ČLOVĚK:
JÁ:
ČLOVĚK: Tak čau.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku?" - Stopařův průvodce po Galaxii

Potom samozřejmě následovaly otázky "Proč?", kterým na trapnosti přidával fakt, že jsem na ně neznal odpověď.
Udělal jsem to prostě proto, že jsem to chtěl udělat. Nedělal jsem to kvůli té pozornosti, i když se mi jí dostalo, nedělal jsem to ze vzdoru, i když jsem to měl zakázaný. Necítím se výjimečně, necítím se zajímavě, vlastně svými vlasy ani nechci nic říct, ony jsou to prostě… no… vlasy.

A ano...

I přesto, že za mnou lidi chodili čistě proto, aby mi řekli věci jako: "Je to fakt hnusný." a "Proč?! Vypadáš jak uklízečka.", jsem si něco uvědomil.

Uvědomil jsem si, jaký mám hrozný štěstí, že jsou kolem mě lidi, co mi řekli "Hey, jen jsem ti chtěla říct, že je to boží a plně tě podporuju.", "Wow, hustý!" nebo "Sluší ti to! Zkus si jen nabarvit obočí!". Uvědomil jsem si, jaký mám hrozný štěstí, že jsem se, za devět let co studuju, nesetkal s šikanou (no dobře, kauza Viktor Materna, ale… to jako fakt?). Jaký mám štěstí, že si můžu nabarvit vlasy, aniž by mě někdo ponižoval, že můžu mluvit o klucích, co se mi líbí, aniž by mě někdo ve škole mlátil.
A… Tohle, tohle všechno beru jako samozřejmost. Jako něco co je. Jako něco co bude.

#deep

Pointa? Dnes tu mám dva závěry (za cenu jednoho):

a.)

Věci, které bereme jako samozřejmosti, nemusí být vždycky samozřejmé. Tím teď nechci říct: "Važte si toho, co máte, mohlo by to být horší." Chci jen říct, že když se na chvíli zastavíte a projevíte v duchu trochu vděčnosti za cokoli dobrého, co se vám právě v životě děje, možná budete mnohem šťastnější, než když si budete pouze stěžovat. Je totiž hrozně snadné se soustředit na to negativní a přehlížet tak to pozitivní. (inspirace - prof. Jugasová: "We take the view for granted.")

2.)
Protože je tak snadné soustředit se na to negativní, zkuste občas někomu říct něco pěknýho. Protože pár hezkých slov nemusí jen změnit někomu den. Může to změnit někomu svět.

Nápady?
  • Pěknej svetr.
  • Jsem fakt rád, že jsme kamarádi.
  • Wow, kreslíš fakt pěkně.
  • Slečno, máte skvělou čelenku.
  • Ty. Já. Děti.
A i když některý věci můžou vyznít divně nebo creepy, ve finále se usadí člověku v hlavě a kdo ví, může to být třeba začátek nového přátelství. (inspirace - M. Kropáček: "Píšeš fakt dobře.")

Ha! Clichééééééé!

Jo. Ne. Nevim.

Všiml jsem si toho, že lidi často označí věci za cliché a samozřejmosti, ale přijdou jim natolik samozřejmé, že se jimi ani neřídí, nezabývají. Takže… Zkuste se nad tím zamyslet.

:P

-M

P.S.: To citovaní lidí co mě inspirovali se mi líbí, to ještě uvidíte...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fitli Fitli | Web | 4. března 2015 v 20:49 | Reagovat

Proč ne Ty. Já. Děti.? To je přece nejdůležitější! :-D

2 Yima Yima | E-mail | Web | 4. března 2015 v 20:57 | Reagovat

Ale ty červený vlasy ti fakt sednou. :) Jsem si říkala, že by sis měl možná změnit jméno v občance, víš, aby to sedělo s barvou vlasů. :D

Jo. A ty samozřejmosti. Naprosto souhlasím. Já lidem chválím spoustu věcí, nevím proč, baví mě, když se mají fajn.

3 Petr Petr | 4. března 2015 v 21:25 | Reagovat

ty seš 4 procentní? nechci hejtovat, jen čistě ze zájmu

4 Martin YouWillNeverKnow Martin YouWillNeverKnow | 4. března 2015 v 22:08 | Reagovat

[3]: Jsem to "B" v LGBT :-D

5 Martin YouWillNeverKnow Martin YouWillNeverKnow | 4. března 2015 v 22:20 | Reagovat

[2]:
Díky ^^
Taky se do toho teď dostávám, je to strašně dobrej pocit :D

6 Yima Yima | E-mail | Web | 4. března 2015 v 22:21 | Reagovat

[4]: Mimochodem, upřímně, a kdo není? Kdo tvrdí, že ne, tak lže. :D

7 Pomeranč Pomeranč | E-mail | Web | 4. března 2015 v 22:36 | Reagovat

[6]: Moje slova! Každej má v sobě aspoň minikousíček.
Jo a Modrásečínečku, ty vlasy jsou jako jahoda, což je hrozně K SEŽRÁNÍ. #nebudužrátvlasy

8 Štěpán Štěpán | Web | 5. března 2015 v 0:41 | Reagovat

Líbí se mi nestálost číslování.
Chválím moc rád, ale z nějakého důvodu mají lidé problém to rozlišit s ironií…
Modrásku, dneska tě obejmu.

9 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 20. března 2015 v 8:03 | Reagovat

*tak trochu tě stalkuje úplně všude*
Ahoj wifey!
Miluju tvý vlasy, jsou fakt boží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama