Září 2014

Život jde dál...

20. září 2014 v 23:31 | Bluee |  Jen tak...
Nezáleží na tom, komu jste ublížili, nezáleží na tom, kolik jste udělali chyb, život jde dál. Dokud žijete, váš život nekončí. I když to tak může vypadat. I když se cítíte na dně. I když jste udělali chyby. I když jste udělali to, co jste udělat museli. I když jste udělali to, co jste udělat chtěli. Život jde dál.
A to je úžasné, ale i iritující. V jednu chvíli si myslíte, že váš život skončil, nedokážete si představit, jak budete moci žít dál. Ale potom vás to přejde. I když si to nikdy nedokážete přiznat, smutek se rozplyne, rány se zacelí, výčitky se postupně vypaří.

Takže až se příště budete cítit na dně? Uvařte si čaj. Přečtěte si knížku. Uvařte si večeři. Poslouchejte hudbu. Nakreslete obraz. Oblečte si teplý červený svetr a napište článek.

Nic netrvá věčně.
Ani rozchody.

Život jde dál.

M

Zpátky do školy a... věci

10. září 2014 v 21:58 | Bluee |  Jen tak...
//Tenhle článek je o týden opožděný. Neděkujte mě. Děkujte blogu.//

Hay!


NEBUDU se omlouvat za to, že jsem tak dlouho nepsal. Jsem jenom člověk, mám vlastní zájmy a potřeby a budu psát kdy chci a co chci. Nemám povinnost se někomu zodpovídat nebo omlouvat. (PROMIŇTE)

Škola je zpět! Woohooo!
Věci, co jsem se stihnul naučit za první týden:
  1. Vyšší gymnázium je vyšší gymnázium. Je VYŠŠÍ. O DVĚ PATRA. TY SCHODY!!!
  2. Dělat vtipy v chemii není dobrý nápad (nikdo se nesmál, protože všichni čekali na reakci Vašíčk naší chemikářky. Která se nesmála. Ve skutečnosti jsem už dlouho nikoho neslyšel tak moc se nesmát.)
  3. Že jsem neschopný dodržet svá předsevzetí. (v červnu jsem se rozhodl, že se letos nenamočím do žádných dobrovolných funkcí které mi jen zabírají čas (a teď jsem se stal předsedou třídy a jedním ze zástupců třídy v parlamentu))
  4. Všichni jsou vážní jako by jim někdo ukradnul štěnátko.
  5. Nikdo nerozlišuje první týden školy od ostatních týdnů školy (leda by byl o něco víc hardcore).
Takže takhle! Normálně mi nadšení z nového školního roku/školy vydrží skoro tři týdny. Teď mi nevydrželo ani tři DNY.

Ehm

Už asi víte že...

už asi víte (pokud jste se mnou alespoň jednou mluvili), že jsem společensky odporný a nepřípustný. MÁM NOČNÍ MŮRY z volání do pizzerie. Je v pořádku položit otázku: Můžu si objednat pizzu?
Protože... No... Volám do pizzerie, co jinýho bych jako asi tak chtěl? Na druhou stranu, je nějaká jiná možnost jak začít telefonát s pizzovou slečnou? Mám snad říct něco jako: Ei! Chtěl bych pizzu krásko!
Umm, na to možná radši zapomeňte.

KAŽDOPÁDNĚ, to mě vede k tomu, co se mi stalo v pátek. Chystal jsem se jít domů ale vtom mě oslovila nějaká holka:

Nějaká holka: Ahoj!
: ummmmm...
Nějaká holka: Pamatuješ si mě?
: eeeeeeee...
Nějaká holka: ---
: eeeeh...... NE
Nějaká holka: Já jsem...

A v té chvíli mi došlo k do to byl. Přesně jednu sekundu po tom, co jsem řekl "eeeeh.......NE" mi došlo, že stojím před holkou, se kterou jsem tři roky chodil do školy a jednu dobu to byla jedna z mých nejlepších kamarádek. Ale to není to nejhorší. CELOU TU DOBU JSEM JI MĚL V PŘÁTELÍCH NA FB A NA SKYPU. Takže NE, není tu žádná omluva až na to, že jsem neuvěřitelný kojot. Ale co jsem udělal?

: Ne počkej! Já vím kdo jsi! Já si tě pamatuju! (hranice sociální nepřípustnosti: přípustné)
Ona: ---
: Vypadáš...
Ona: ???
: ...jinak! (hranice sociální nepřípustnosti: na hraně)
Ona: Ty vypadáš pořád stejně!
: Hehehe
Ona: ---
: ---
Ona: ---
: --- (hranice sociální nepřípustnosti: nepřípustné)
: Já ve skutečnosti... ummm... strašně spěchám. (#FACEPALM)

Takže tak. Škoda že v reálném životě si po sobě nemůžete přečíst co jste napsali před tím, než to "odešlete". Ach, kolik absolutně-strašných vtipů bych neřekl (to jsou fettucciny? Jsou nějak tenký, neznaméná to teda, že jsou to lightucciny? -_-)

Mám jen štěstí, že člověk se kterým chodím je na tom stejně jak já...

: Dej mi ruku.
Mája: KAM?

________________________________________________________________________________________

Užívejte si druhý týden školy!

M