Válka

16. března 2014 v 11:15 | Bluee |  Fikce
"K zemi!" Zakřičel někdo těsně vedle mě.
Vrhli jsme se na zem a málem nás zasáhl smrtící paprsek, který se rozprskl všude kolem. Teď už to bylo jasné. Museli být ve výhodě. Rafillis mi rukou naznačil, že se musíme vydat do nepřátelského území. Musíme to udělat dřív, než oni dojdou sem. Plížili jsme se, aby nás nikdo nezahlédl, ale naše svítící brnění bylo až moc výrazné. Byli jsme tu jen dva.
"Kde jsou sakra ostatní?"
Rafillis mě místo odpovědi odstrčil a střelil do míst, odkud jsme přišli. Nebylo jasné, kdo tam byl, ale jeho červeně zářící brnění nám říkalo jediné, co jsme potřebovali vědět. Byl to nepřítel. Rafillis vypustil jeho směrem další sérii střel a červené brnění zhaslo.
"Jeden dole." Řekl si sám pro sebe.
Rozběhli jsme se úzkým průchodem a ocitli jsme se na nepřátelském území. Viděli jsme vyvýšenou plošinu, na které se nacházeli jejich ostrostřelci. Neměli jsme šanci se tam dostat nepozorovaně.
"Vraťme se!" Obrátil jsem se na Rafillise.
On jen zavrtěl hlavou a ukázal do úzké uličky. Když jsme prošli, museli jsme aktivovat laserovou bránu, která nám teď bránila v návratu.
Přikrčili jsme se, když jsme uviděli, že se k nám blíží červená postava. Už jsme chtěli vystřelit, ale postava došla k nám a pozdravila nás.
"Ahoj hoši!" Byla to Veronika. Možná nejodvážnější člen našeho týmu. Zírali jsme na její brnění v nepřátelských barvách.
"Ale jak jsi to..." Nechápal jsem.
"Jsem prostě dobrá!" Zasmála se. "Tak pojďte strašpytlové."
Rozběhla se k vyvýšené plošině plné nepřátel. Eagle Eye je nejvýhodnější pozice v okolí. Udělali jsme chybu, když jsme nechali nepřátele, aby ji obsadili. Rozběhli jsme se za ní, ale zůstali jsme čekat kousek od plošiny, protože ona měla jednoznačnou výhodu. Budou si myslet, že je jednou z nich. V tomhle šeru stejně není nikomu vidět do obličeje.
Ozvala se střelba z plasmové pistole a my viděli jen postavy v červeném, jak utíkají z plošiny. Jeden bojovník dokonce prchal tak zoufale, že přehlédl laserovou bránu, která se zavřela těsně před ním a plnou rychlostí do ní naběhl. Jeho brnění zhaslo a jeho postava se ztratila kdesi ve tmě.
Teď už jsme na plošinu vystoupali i já a Rafillis. Měli jsme před sebou celé bojiště, jako na dlani. Mohli jsme zastřelit kohokoli, kdekoli v okolí sta metrů. A taky jsme to udělali. Stříleli jsme a odráželi útoky na Eagle Eye. Byli jsme tři. Tři proti celému světu.
"Thirty seconds." Ozval se mocný hlas, který slyšeli všichni po celé aréně. Brzy to skončí. Velmi brzy.
V okolí plošiny už se nikdo neodvážil ukázat. Kývli jsme na sebe a každý jsme se rozběhli jiným směrem. Pročesávali jsme arénu a stříleli po každém, kdo svítil smrtící červenou barvou.
"Ten seconds."
Snažil jsem se dostihnout nepřítele, kterého jsem honil už nějakou chvíli. Už jsem se přibližoval na dostřel.
"Five."
Mezi mnou a ním se zavřela laserová brána.
"Four."
Chtěl jsem zastavit, ale běžel jsem moc rychle. Zakopl jsem a proletěl přímo sítí smrtících paprsků.
"Three."
Nebolelo to. Ten, kterého jsem předtím honil se ke mně přiblížil a necitlivě se usmál. Byl to Felix. Kdysi to byl můj přítel.
"Two."
Napřáhl zbraň a střelil mě do zad. Bolelo to. Bolelo to uvnitř mého srdce.
"One."
Felix odběhl a nechal mě ležet na zemi. Moje brnění bylo tiché a tmavé.
"GAME OVER. RETURN TO THE INSTRUCTION AREA."

Postavil jsem se a všichni jsme se vydali ven z arény. Bok po boku, přátelé i nepřátelé. Sundali jsme si vesty a zapáleně si povídali o tom, co všechno se v aréně stalo.
Všichni ale znovu zatajili dech, když se na obrazovce mělo objevit skóre. Ještě chvíli byla neurčitě šedá, ale potom se objevili žebříčky. Vyhráli jsme.
Felix se zašklebil a všechny nás oslovil: "Odvetu?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama