Křik

15. března 2014 v 16:22 | Bluee |  Fikce
U babičky na chalupě to mám moc rád. Je mi sice teprv sedum, ale mám tam spoustu kamarádů, se kterýma chodíme ven, děláme různý dobrodružství a tak to tam prostě mám moc rád. Alespoň přes den. V noci to u babičky nemám rád. Normálně totiž bydlím ve městě a tam je i v noci pořád světlo a auta, co dělají trochu hluku, ale já už jsem si zvyknul.

U babičky to tak není. Babička bydlí na vesnici a tam nejsou ani světla, ani auta. Je tam jen tma a ticho.
***
"Dobrou noc." Řekla babička Honzíkovi, zhasla a zavřela dveře.
Honzík zavřel oči a zkusil usnout. Zkusil usnout, jakoby ani nevěděl, že pod jeho postelí je něco, co těžce oddychuje a připravuje se na to, aby mohlo vylézt. Honzík tiskl víčka pevně k sobě a snažil se z hlavy vytěsnit to oddychování. To ubíjející, nekončící oddychování příšery, která se skrývá pod postelí.
Otevřel oči. Odporná slizká hlava té příšery byla těsně u něho a málem se ho dotýkala. Chrčela a její temné oči se upíraly do těch Honzíkových. On věděl, z čeho je ta příšera tvořená. Byla to příšera jen a jen z tmy. Tma, která nabrala tvar. Příšeře po hlavě stékaly kapky sražené tmy.
"Babi?" Zašeptal zoufalý Honzík.
Příšera výhružně zavrčela a málem přitiskla svoji tvář k té jeho. Propadlé tváře, děsivý výraz. Jednou za čas se tma trochu přesunula a odhalila šedou lebku, sedící na hlavě toho stvoření.
"Babi pomoc!" Zkusil honzík zvednout hlas.
Příšera se rozzlobila. Tak hrozně se rozzlobila. Zavrčela a otevřela tlamu. Nebyly v ní zuby. Jen další převalující se sliz. Černý a temný. Zhmotněná tma. A Honzík věděl, co mu příšera udělá. Udělá mu to stejné, co kdysi udělala dědečkovi.
A tak příšera začala křičet. Nebyl to lidský ani zvířecí křik. Byl to vysoký pískot, který se zarýval do kůže a trhal ušní bubínky. Honzík se stočil do klubíčka a zacpal si uši, ale to bylo ještě horší. Pískot vletěl do hlavy a trhal všechny myšlenky na kusy. Když otevřel oči, viděl příšeru, která se sklání těsně nad ním. Když je zavřel, díval se ještě blíž, přímo do její otevřené tlamy. Pískot nepřestával a s každým okamžikem to bylo horší a horší.
"BAAAAAAAABIIIIIIIIIII!" Zakřičel Honzík a schoval hlavu po polštář.
Dveře se rozletěly a babička vypínačem rozsvítila světlo v dětském pokoji. Příšera se vyděsila světla a jako voda mizící z vany se stočila zpátky pod postel. Pískot utichl.
"To nic, byl to jen sen..." Babička si sedla k Honzíkovi a hladila ho po vlasech. Potom začala zpívat velmi starou a moudrou píseň, při které Honzík konečně usnul.
***
Ve spánku se mě příšera nemůže ani dotknout. Zítra jdeme s kamarádama lovit užovky. Nevím jak se to dělá, ale Kája říkal, že nás to všechny naučí. Je mu už osum. Taky bych chtěl, aby mi už bylo osum. Ale taky bych chtěl, aby se pod postelí neschovávala ta příšera. Čeká na večer. Večer ji znovu uvidím...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | E-mail | Web | 15. března 2014 v 19:30 | Reagovat

POTLESK!
Jen pořád přemýšlím, co ta příšera znamená. Má něco znamenat? Mám dojem, že jo, ale nevím úplně co. Sakra. Já na to přijdu!
Hrozně se mi líbí, jak je na začátku a na konci ten krátký text napsaný z pohledu Honzíka (ale prostě Honzík u babičky mi okamžitě evokuje Honzíkovu cestu), protože ještě to, že je to napsané tím "dětským" jazykem, tak je to prostě víc uvěřitelný.
Jen jsem tam našla jednu gramatickou chybu: " Odporná slizká hlava té příšery byla těsně u jeho a málem se ho dotýkala." Není tam 'jeho', ale 'něho'. :)

2 Hádes Hádes | 15. března 2014 v 23:38 | Reagovat

[1]: Yimo? Něho si všimneš, ale osum ne? :o
Jinak s tebou naprosto souhlasím… Skvělý styl psaní, zajímavý nápad, dobrý výběr slov,…
Jen tak dál… :)

3 blue-project blue-project | 16. března 2014 v 0:20 | Reagovat

[2]: Jen aby nedošlo k mýlce, "sedum" a "osum" je napsáno schválně, snažil jsem se přiblížit i dětskému stylu psaní ;)

A díky moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama